Jsou možné i zázraky? – Na tuto otázku se lehce odpovídá, když znáte práci lékařů a sester z oddělení Dětské následné intenzívní péče (DNIP) Vojenské nemocnice Olomouc. Pečují o ty nejvíce znevýhodněné děti, pro které už v jiných nemocnicích nemají k léčbě podmínky. DNIP funguje v nově zrekonstruovaném refektáři Klášterního Hradiska v Olomouci. S naší nadací DNIP spolupracuje dlouhodobě. Pomáháme s různými zdravotními pomůckami, které děti potřebují po propuštění do domácí péče nebo hrazením rehabilitací, které, bohužel, neplatí zdravotní pojišťovna.
Oddělení poskytuje dlouhodobou intenzivní a resuscitační péči pro děti z ČR, po domluvě i ze Slovenska, měli i pacientku i ze Slovinska. Poskytuje i nadstandardní fyzioterapeutickou péči vč. ergoterapie a logofyzioterapie.
Ročně je zde hospitalizováno 22-24 dětí, z čehož v průměru 11 dětí propouští po náročné, dlouhodobé léčbě do domácího léčení. Často sice odcházející děti zůstávají na umělé plicní ventilaci, ale s novou kvalitou života, a hlavně je propouští domů k mámě a tátovi. Lékaři a setry na oddělení DNIP mají těžkou službu. Ne všechny děti jsou schopni vyléčit. Pak provází malé pacienty a jejich rodiče i v těchto těžkých časech jejich životů.
A ty zázraky? Ty jsem viděl na vlastní oči. Třeba když malý Adámek, postižený autoimunitním onemocněním, napojený na plicní ventilaci a vyživovaný sondou, Adámek, který dlouhé měsíce zůstával zcela nehybný, pohnul poprvé prsty na noze a usmál se nebo když později poprvé sám spolkl trošku jogurtu. Nebo když Darinka, která byla po autonehodě mnoho měsíců v kómatu, se díky lékařům a sestrám na DNIP z kómatu probrala, začala rehabilitovat a dnes už sama ovládá při plném vědomí speciální vozíček. Svou práci dělají LIDÉ z DNIP s laskavostí a skromností, a tak trochu se o jejich práci ani neví. Jsem rád, že jsem vám je mohl představit.
S úctou a obdivem k práci lékařů a sester DNIP
Jaroslav Strejček
